... Co kdybych se zabila?

24. února 2015 v 21:30 | Smolař
Jsem puberťák, nemyslete si tedy o mně nic zlého, ale tahle myšlenka přeci musela napadnout každého z nás. Asi jako většina mých problémů a podobných, dost pesimistických myšlenek a občasným "depresí" (to nejde tak nazvat, ale jiný název mě nenapadá), jsem si tuhle otázku položila v dobu, když jsem na střední pobývala tak dva, maximálně tři měsíce.
Škola mě nebavila, ani jsem si moc nerozuměla se spolužáky, měla jsem bídné známky, rodina se začala hádat mezi sebou a já byla prostředníkem... Prostředník je sakra hnusný post, ale to je jiná...
Prostě jsem jednou seděla na své posteli, učila se němčinu, z které mi vycházel dosti špatný průměr... A taky mi vyšla dost špatná známka. Učila jsem se a nic nevěděla, němčina je moje slabost, neuměla jsem ji, neumim a nikdy umět nebudu. Snažila jsem se to všechno napsat na velký test z lekce a nemusím napovídat, že jsem neuspěla.
Šrotila jsem se do noci, vše jsem uměla, ale řpesto jsem dostala z písemky za pět... V tom testě bylo více červené, než vůbec mé modré propisky, kdo by se v té chvíli necítil pod psa? Kdo by se necítil špatně, když by za jeden den dostal za pět, začal tedy propadat z němčiny, učitel mu řekl, že je idiot a máma ho seřvala? Každý by se cítil špatně...
Naštěstí byl pátek, ale já se i přesto musela učit. Seděla jsem zase na posteli, nikdo nebyl doma, svítila jsem si jen malou lampičkou a hořela mi svíčka, do uší jsem si pouštěla tichou hudbu a poslouchala. Nakonec jsem učení zaklapla, lehla si, zhasla a dívala se do prázdna. Z ničeho nic jsem se přetočila a zadívala na svíčku, která pomalu dohořívala a napadla mě otázka:
"Co kdybych se zabila?"
Myslela jsem si, že tím všechno skončí... Že se nebudu trápir se školou, že mě nebude trápit rodina, máma, učitele... Nikdo... Ležela jsem tak a cítila slzy, co mi tekly po tváři. z ničeho nic, stiskla jsem rty a zavřela oči. Ta myšlenka mě tak chytla... Natolik, že jsem ji chtěla uskutečnit.
A přesto tu sedím... Čekala jsem do pololetního vysvědčení, čekala jsem, až mě něco popostrčí a vysvědčení byla dobrá "motivace." Nikdy jsem horší známky neviděla. Vzala jsem ten papír a poslušně ho dala rodičům, prarodičům a tak dále.
Oni nekřičeli, což mě překvapilo... Spadl mi kámen ze srdce, když řekli: "Bude lépe."
Chtěla jsem jim uvěřit, tak jsem uvěřila, ale víte co? Vysvědčení se rozdávalo před měsícem a má nejlepší známka je sice za jedna, ale z výtvarky... A tak se učím, dýchám, doufám, modlím se, učím se a prosím alespoň v zítřejší jedničku z dějepisu.
Stejnak mi je zvláštní, jak se pod moji barevnou, vlastně i usměvavou slupkou skrývá... Tohle. Takřka dítě, co přemýšlelo o sebevraždě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ann Ann | Web | 24. února 2015 v 21:48 | Reagovat

Jednou jsem přemýšlela nad svým problémem, chtěla jsem utéct, odstěhovat se, změnit se a pak mě napadlo, že se můžu jednoduše zabít... Jo, takové pocity zná asi opravdu každý, ale zrovna já jsem člověk, co dotahuje všechno do konce. Každopádně hodně štěstí ve škole!

2 Yummy^^ Yummy^^ | Web | 24. února 2015 v 23:14 | Reagovat

Ver mi, stáva sa to aj v lepších rodinách. Tínedžer je stvorenie nepredvídateľné, citlivé a zraniteľné. Ja som o samovražde rozmýšľala už nespočetne krát. Síce nie ako čin, ktorý by som hneď chcela spraviť. Ale rozmýšľala som o tom dosť podrobne. Ako by sa to dalo uskutočniť, aby to vyšlo. Čo by som tým získala. Čo by som napísala do "listu na rozlúčku". Myslím že je nás takých viac.

3 Albína Zápotocká Albína Zápotocká | Web | 24. února 2015 v 23:58 | Reagovat

Němčina sama o sobě je jako magnet na deprese...

Ale vážně, není to důvod k myšlenkám na sebevraždu a tak dále. Nemám ten jazyk, upřímně řečeno, ráda. Sympatičtější jsou mi jemnější jazyky, tvrdé (většinou ty germánské) zní v mých uších kakofonicky a to, že mám němčinu povinně jako druhý jazyk, mi moc nepomáhá. Ale řešit to takhle? Řekla bych, že máš pravdu, alespoň jednou to napadlo každého puberťáka. Dokud o tom ale člověk vážně nepřemýšlí každý den (hodiny němčiny se nepočítají) tak je to dobré. A střední má navíc narozdíl od práce tu výhodu, že budeš muset takhle trpět jen čtyři roky. Co je to za kapku v moři v porovnání se zbytkem života?

4 Akorxae Akorxae | E-mail | Web | 25. února 2015 v 0:03 | Reagovat

Sebevraždu páchá téměř každý, jen někdo né tak okatě, většinou je to více systematické, pomalejší, ale přesto spějící ke stejnému závěru.

Ohledně tvých myšlenek, si sama odpověz, jaké z toho máš pocity. Za sebe ti můžu pouze sdělit, že stojí za to žít, a to vždy, bez výjimky! Myslím skutečně žít, ne jen přežívat jak je v rozladěné společnosti zvykem. Je pak jen na tobě, jak budeš život vnímat. Názory se zákonitě různí, ale buď přesvědčena o tom, že pravdivý bude vždy jen ten tvůj. Máš úžasnou svobodu výběru, a ať si zvolíš cokoliv, tak to bude v naprostém pořádku. (:

5 Wal-Nut Wal-Nut | Web | 22. března 2015 v 22:35 | Reagovat

Keine Sorgen, alles wird eines Tagesl okay sein :-)
Já mám podobné problémy, s tělákem, fyzikou, matikou... Školou. A z výtvarky berem dějiny umění. Haha. To bude jedniček.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama