
... Co kdybych se zabila?
24. února 2015 v 21:30 | Smolař
Komentáře
Ver mi, stáva sa to aj v lepších rodinách. Tínedžer je stvorenie nepredvídateľné, citlivé a zraniteľné. Ja som o samovražde rozmýšľala už nespočetne krát. Síce nie ako čin, ktorý by som hneď chcela spraviť. Ale rozmýšľala som o tom dosť podrobne. Ako by sa to dalo uskutočniť, aby to vyšlo. Čo by som tým získala. Čo by som napísala do "listu na rozlúčku". Myslím že je nás takých viac.
Němčina sama o sobě je jako magnet na deprese...
Ale vážně, není to důvod k myšlenkám na sebevraždu a tak dále. Nemám ten jazyk, upřímně řečeno, ráda. Sympatičtější jsou mi jemnější jazyky, tvrdé (většinou ty germánské) zní v mých uších kakofonicky a to, že mám němčinu povinně jako druhý jazyk, mi moc nepomáhá. Ale řešit to takhle? Řekla bych, že máš pravdu, alespoň jednou to napadlo každého puberťáka. Dokud o tom ale člověk vážně nepřemýšlí každý den (hodiny němčiny se nepočítají) tak je to dobré. A střední má navíc narozdíl od práce tu výhodu, že budeš muset takhle trpět jen čtyři roky. Co je to za kapku v moři v porovnání se zbytkem života?
Sebevraždu páchá téměř každý, jen někdo né tak okatě, většinou je to více systematické, pomalejší, ale přesto spějící ke stejnému závěru.
Ohledně tvých myšlenek, si sama odpověz, jaké z toho máš pocity. Za sebe ti můžu pouze sdělit, že stojí za to žít, a to vždy, bez výjimky! Myslím skutečně žít, ne jen přežívat jak je v rozladěné společnosti zvykem. Je pak jen na tobě, jak budeš život vnímat. Názory se zákonitě různí, ale buď přesvědčena o tom, že pravdivý bude vždy jen ten tvůj. Máš úžasnou svobodu výběru, a ať si zvolíš cokoliv, tak to bude v naprostém pořádku. (:
Jednou jsem přemýšlela nad svým problémem, chtěla jsem utéct, odstěhovat se, změnit se a pak mě napadlo, že se můžu jednoduše zabít... Jo, takové pocity zná asi opravdu každý, ale zrovna já jsem člověk, co dotahuje všechno do konce. Každopádně hodně štěstí ve škole!