Skončím sama a opuštěna?

20. února 2015 v 18:19 | Smolař
Někteří lidé mi říkají, že jsem naprosto necitlivá vůči své rodině, že bych ani neprostřehla, kdyby najednou má rodina zmizela. Ani bych prej nebrečela, kdyby někdo z nich zemřel. Což musim oponovat, smrt dědy oplakávám kolikrát ještě nyní a to budou dva roky, co zemřel.
Pravdou však zůstává, že mám trochu jinačí vztahy se svými třemi sourozenci, než mají jiní.


Někdo říká, že mít sourozence je mít přítele na celý život. Já mám tři sourozence, jednoho staršího a jednoho mladšího. A upřímně? Já se svými sourozenci nemám přátelský vztah, s dvěma nemám takřka žádný vztah! Pravdou zůstává, že ti dva mladší jsou mladší o devět let a o patnáct let, což je docela velký rozdíl. Mezi mnou a starším sourozencem je mezera pět let. Plus... Ještě mám nevlastní sestru, která je mladší o pět let a zase, žádný vztah nemáme...
Pokládám si otázku, jestli je tohle všechno má vina... Že s nimi netrvím čas, že s nimi nemluvím nebo, že kolikrát ani nepřiznám jejich existenci kromě chvílí, kdy mi hlučí do ucha a já je úspěšně ignoruju.
Kdybych se měla zaměřit jen na svého nejstaršího bratra a porovnat náš vztah s jinými... Je to s námi bídné. Jedna kamarádka má se svým starším bratrem přátelský vztah, baví se spolu, dodnes se perou a smějí se spolu. Druhá se svojí sestrou podniká různé akce, chodí do kina, mají stejné záliby a já? Se svým bratrem se hádám a to s námi ani nebydlí. Nikdy jsme neměli společnou zálibu nebo jen blbý názor, ani na jednom společném jídle se neshodneme a tak u nás večeře dopadali docela katastrofálně, protože já prostě nemám ráda bramborový placky a on nenávidí tataráka.
Mladší sourozenec... Ach, když se narodil... Nenáviděla jsem ho. Když jste nejmladší, jste někdo... Všímají si vás, ale pak se to narodí a vy jste prostřední. Kdo není prostředním dítětem to prostě nikdy nepochopí. Nejdříve to nevnímáte, ani nevěříte, že vaši rodiče budou jako ostatní, že vás prostě na chvíli budou odkládat na stranu, ale pak si začnete všímat... Nejdříve se starají o mimino, "fajn, ani se samo nenažere, tak ho tedy nakrmte, vyměňte plenku a pojďte se mi věnovat! Potřebuji pomoct s násobením a nechápu to!" jenže rodiče nejdou a jdou pomoci tomu staršímu, protože on je hlučnější a křičí, že prostě rovnice sám nevyřeší. "Ah... Dobře no... jdu si zatím hrát..." tak jdete, a když se vyřeší ten starší, vyběhnete, že potřebujete pomoct. Ale to se už probudí nejmladší a zase... Prostě jste odstrkovaní, neviditelní, nudní... Nejstarší uspěje v soutěži a je to BOOM. Malý udělá krok a WAU! Vy musíte hledat ty nejzáhadnější a nejzajímavější koníčky, abyste vůbec na sebe upozornili, ale stále nic...
Říkám, já toho mladšího nenáviděla sakra kolik let. A stále s nim nemám super vztah. On si chce hrát člověče, ale já nechci. Já se musim třeba učit... jenže to ostatní nevidí, já si s ním musím hrát. A proč ne nejstarší? Ach... ten jde totiž ven...
Pak se smějete, když přijde další dítě na svět. Nejstarší se pomalu odpojuje od rodiny a vy zaujímáte post nejstaršího. Smějete se maldšímu, protože je obrazně on, ten prostřední. No to jde... Jenže, pokud váš nejstarší bratr z rodiny jen tak nezmizí, jste prostě druhý dítě, a protože se osvědčilo při narození třetího, že jste docela už dost samostatný, sunte se na čtvrté místo zajímavosti. Titul prostředního s vámi přežije i čtvrtého potomka a vy trpíte znova... Tahle zkušenost vás donutí nenávidět i čtvrtého.
Spolužačky a kamarádky se mému vztahu stále diví, ale proč? Jedna je nejmladší ze čtyř, jena je druhá ze dvou, jedna je starší ze dvou a já? Já jsem druhá ze čtyř... Plus nevlastní sestra, což je úplně jiná liga... o je jako by byla dvojče s tím třetím...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hëllena Hëllena | Web | 22. února 2015 v 17:14 | Reagovat

Já si myslím, že tvoje vina to určitě není. Kdyby mezi vámi nebyl takový věkový rozdíl, troufám si tvrdit, že byste měli určitě lepší vztahy. Říká se, že když jsou sourozenci od sebe víc jak pět let, tak už jsou to v podstatě cizí lidé. No, ale jak kdy. Spolužačka je z pěti dětí, ona je nejstarší, ale na svoje sourozence nedá dopustit, tam je to maximálně taková ta klasická sourozenecká rivalita, ale svoji dvouletou sestřičku přímo fanaticky zbožňuje, neustále nám ji všem cpe, co nového řekla, jak zatancovala, jak jí to slušelo, jak chodí.. Občas jsem ráda, že jsem jedináček.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama