Tak prej Spektrofobie...

22. března 2015 v 18:29 | Smolař
Spektrofobie - alias strach ze zrcadel, protože já nemůžu mít nic obyčejného nebo alespoň vysvětlitelného...


Abych nějak tohle všechno vysvětlila, nemám strach ze zrcadel, protože si myslim, že jsem ošklivá a prostě se na sebe nedokážu podívat. Mám strach ze zrcadel, protože vidím to, co je někde v koutě toho zrcadla, co se skrývá za ním a tak.
Jak bylo v jednom díle Doctora Who: "Mou sestru stále navštěvuje, jednou za rok, každičký rok, třeba jí jednoho dne odpustí, ale stále tam je, vidíte ji? Stojí támhle v rohu uvězněna uvnitř zrcadla, každého zrcadla. Když se na sebe díváte a něco se za vámi pohne, jen na vteřinku, to je ona. To je vždycky ona."
Pokaždé, když jsem se podívala do zrcadla, viděla jsem to mihnutí v rohu, bála jsem se ho, protože duchové... Co když je to vážně ona? Co když je to někdo horší? Co když to je Alenka? Ta původní, ne ta pohádková... Co když je to Mary, či snad já samotná z jiného vesmíru? Děsí mě to.
Ale jestli je něco horšího, než dívání do zrcadla... Je to zrcadlení do nekonečna. Znáte to, prostě to, když proti sobě postavíte dvě zrcadla, ty odrazy se odráží do nekonečna... Tohle zrcadlení může za můj strach.
Bylo mi šest, chodili jsme se školou do baznu místo tělocviku. V "předsíni", kde jsme si sundavali boty, byla zrcadla, byla postavena proti sobě a jak jsem tam seděla, podívala jsem se do jednoho zrcadla a já tam byla tisickrát... milionkrát! Byla jsem i v druhém zrcadle a to bylo nejděsivější. Pamatuji si, že se mi sevřel žaludek, a i nyní, když jdu na koupaliště, držím se u zdi, kde zrcadlo není, sundám boty a odmítám se přiblížit, protože to bolí.
Předevčírem jsem byla u známých, šla jsem na toaletu a... Dvě zrcadla proti sobě. Můj odraz se zrcadlil a já cítila nevolnost, musela jsem uhnout a ještě s mokrýma rukama odejít. Jenže v předsíni na mě čekao další zrcadlo (zrcadloví fanatici?! O.o). Chvíli jsem se do něho dívala, a jak jsem se nehýbala, světlo zhaslo (snímání pohybu nebo jak se to jmenuje...) Pohla jsem se, světlo se rozsvítilo a v tom zrcadle se něco pohlo. Vlastně ne něco, ale já...
Utekla jsem.
Víte, nedokážu si čistit zuby v koupelně, prostě chodím po bytě, ale do zrcadla nekoukám. Odplivnutí je moje noční můra...
Češu se před skleněnou vytrýnou...
V pokoji mám však dvě zrcadla, mám je proti posteli... Už dlouho je chci zůstat, protože mě v noci sleduje vlastní osobnost... Mám z toho strach...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Wal-Nut Wal-Nut | Web | 22. března 2015 v 22:28 | Reagovat

Ty bláho. Ty by sis s Tris Priorovou moc nerozuměla, viď? 8-O

2 Šklíba Šklíba | E-mail | Web | 29. března 2015 v 15:13 | Reagovat

... Já se pro změnu zas nerada koukám do zrcadla ve tmě. Možná jsem přečetla až moc povídek... Nejhorší jsou ovšem červená světýlka. Na telce, rychlovarný konvici... To je vždycky můj konec

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama