Chci to jenom zkusit...

5. června 2015 v 15:41 | Smolař
Už několik let mám kamarádku, na základce jsme spolu trávili 90 % svého času, teď na střední už jenom 50 % času. Jsme jako Yin a Yang, ona je malá a hubená, já jsem vyšší a... nehubená, ona je sportovně nadaná, já jsem spíše na "inteligenci". Ona ví, co chce být, já nemám páru, co si dám k večeři. Ona miluje zdravou stravu, já sotva jim. Ona miluje pop, já miluju hard rock. Jsme každá jiná, ona má přátele, ona si vede i u opačného pohlaví, ona střední přijala dobře, učí se perektně, já špatně navazuju vztahy, opačný pohlaví neznám a od poloviny prváku mám depresi ze školy.
Takhle to je alespoň tento školní rok, minulý školní rok jsme byly obě dvě trochu jiné, to však není podstatné. Teď mě však zajímá, co kdybych si s ní na jeden den vyměnila tělo, myšlenk, pocity, přátele... Co kdybych jednoho dne žila její život a ona ten můj?
Chtěla bych to zkusit, chtěla bych prožít jeden den očima optimisty, smát se, povídat si s lidma, prožít zase tu chvíli, kdy dostanu jedničku z písemky, prožít jeden den jako premiantka třídy. Kdyby ona prožila jeden den pesimisty, dostala pár trojek, čtyřku a třeba při troše štěstí jednu dvojku... Poznamenalo by mě to do budoucna? Kladně nebo záporně? Pomohlo by mi, kdybych viděla její den? Asi ne, spíše bych jí jenom záviděla a ona by byla šťastná, že moje dny nemusí žít každým dnem.
Takže se ptám, co takhle prožít den v jejím tělě, ale s mojí hlavou? Kdybych se chovala tak odtažitě a pesimisticky na jejím místě, stlo by se něco, co by mě prostě donutilo usmát se a pomohlo by mi to? A co ona? Pomohl by mi její optimismus nějak ve škole?
Teď se tak ptám... Co to tady zase píšu za koninu?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 sarushef sarushef | Web | 5. června 2015 v 16:01 | Reagovat

To je zajímavá myšlenka. Někdy si říkám, že by některý lidi měli zažít určitý věci, aby pak chápali, že ne všichni jsou na tom jako oni.

2 deina-b deina-b | Web | 5. června 2015 v 16:19 | Reagovat

Svět je jako na houpačce. Chce to jen na chvilku vypnout a uvidíš, že všechno rázem jde rázem líp ;)

3 Renyu Renyu | E-mail | Web | 5. června 2015 v 16:37 | Reagovat

Je to zajímavé. Ale přijde mi, že i když nemusíš mít perfektní postavu, štěstí u opačného pohlaví nebo ce škole, vždy se na to můžeš dívat s úsměvem ^^
Stejně tak i když budeš mít vše perfektní...můžeš se na to dívat černě a už to tak perfektní nebude. Život je z velké části jen o tom, jak se na něj díváš ^^

4 http://velice-si-naserte.blog.cz/ http://velice-si-naserte.blog.cz/ | E-mail | Web | 5. června 2015 v 17:22 | Reagovat

chápu tě :) můj blog v prosinci vznikl jen a kvůli depresi :)můžeš mi napsat :) jesi dyžtak máš chuť ;) nemám s tím problém :)

5 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 5. června 2015 v 19:04 | Reagovat

Krásně sepsaný text plný úvah a především otázek, na které lze obtížně odpovědět. Také jsem o něčem takovém dříve přemýšlela. Co se týče mě, nejsem ani optimista, ani pesimista, zkrátka tak něco mezi těmito dvěma lidskými vlastnostmi, stejně tak, jako jsem napůl extrovert a napůl introvert - u mě totiž hodně záleží na prostředí, na okolí, které mě zrovna obklopuje. Třeba na základní škole znala moji hloubku duše snad je jedna osoba, se kterou se nyní už nestřetávám, jelikož se naše cesty rozutekly a já si už s ní neměla co říct...ale to utíkám od tématu.

Došlo jednoho dne i k tomu, že jsem si řekla, že bych mohla "zkusit být jiná", vyměnit celý můj charakter za zábavnější, živější a obohatit tím tak nejen sebe, ale i okolí - kdybych tenkrát věděla, jak velký nesmysl se mi to honil hlavou, ani bych nad tím nepřemýšlela. Změnit vlastní podstatu, respektive to, kým jsme, je naprostá hloupost.
Buď tím, kým jsi doopravdy, já třeba neměla žádného přítele a to mě bude bezmála za necelý rok osmnáct. Všechno má svůj čas. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama