Jsem vzduch...

4. června 2015 v 14:59 | Smolař
Mám poměrně dost témat a věcí, co bych sem chtěla napsat už jenom z důvodu, abych to mohla vypustit z hlavy, ale jsem nějak líná to vypsat... Jenže teď už ležim skoro tři týdny doma, protože jsem nemocná, tak tedy něco sepíšu a třeba tenhle "blog" i oživim častějšíma kecama o ničem.
O čem ale napsat? Tak asi... Připadám si, že jsem vzduch. Otrávenej vzduch.
Jak jsem zmínila, už tři týdny jsem doma, jeden týden maturitní volno a pak mě skolila borelióza, takže ležim doma s tím, že si ještě minimálně poležím, budu brát antibiotika, které ze mě dělají roztroušenou, hyperaktivní osobu s neustálou depresí, co má nechuť k jídlu. Tak nějak se mi hlavně blíží zkouškových čtrnáct dní ve škole, vlastně je to až příští týden, ale to nebudu ve škole, takže to všechno budu muset stihnout ve čtyřech dnech a... Snažim se opisovat ty zápisky, co jsem si někde sehnala, ale prostě... Já se nedokážu soustředit absolutně na nic. Dám si ohřát večeři, jenom si odběhnu a pro večeři se vrátim v deset večer, protože prostě zapomenu. Nebo jsem pak u tý večeře seděla, jedla, zarazila se, a když se probrala, tak jídlo zcela studený a půl hodina života v háji... Nedokážu ses soustředit na učení, na čtení, na sledování seriálů... Vůbec nevim, jak to všechno stihnu, ale tenhle můj problém s učením nechám bejt, spíše napíšu to, co mě štve a zároveň zklamalo.


Připadám si, že jsem svým způsobem ignorovanej, přehlíženej a zcela nezajímavej člověk. Psala jsem si spolužákům o zápisky, poprosila o cokoli a bez odezvy. Nevim, co se mám učit, protože nikdo není schopnej mi to říct. Šla jsem do školy jenom kvůli umluvence, potkali mě lidi ze třídy a ptali se, jestli jdu do školy, tak jsem řekla, že ne. A co přišlo? Výčitky, že oni psali písemky z tohohle a onoho a já se flákám doma, že vypadám zdravě, a že jsem simulant. Rozklepala jsem se, rozrušilo mě to a vlastně i ranilo. Cestou domu jsem málem zkolabovala a doma se osypala (ale to je problém slunce, na kterých nesmím).
Když teď vynechám spolužáky... Jsem u příbuzných, důvod je jedno, ale i tady jsem vlastně přehlížená a ignorovaná. Když přijdou z práce nebo ze školy, tak mi neřeknou ani ahoj, skoro se mnou nemluví, jen dají případné pokyny a to je všechno. Nebaví mě to... Jsem zavřená doma už tři týdny, potřebuju taky nějaká kontakt s okolím, ale okolí nechce kontakt se mnou.
Strašně chci už být zdravá, jít do školy, i když budu trpět, protože absolutně nevím, co mám dělat, a co všechno budu psát... Absolutně nevím, jestli si po tý době s těma lidma budu ještě nějak rozumět... Má vůbec smysl jít na ty dva týdny do škol? Samozřejmě, pokud nepřijde na několik písemek, tak mě nechají propadnout, i když an to známky nemám...
Ach jo...
No, vypsala jsem se, alespoň dnes.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama